Už staří Řekové je znali, ale nazývali jménem Rhododendron, doslova růžový strom. Karl von Linné si staré řecké jméno vypůjčil a přidělil je ve svém geniálním díle pěnišníkům.
Této rostlině tak zůstal název oleandr obecný (Nerium oleander). Keř nebo strom dorůstá ve své domovině až čtyř metrů. Má hladké větve s dlouhými kopinatými kožovitými listy, neopadávají a drží trvale tmavě zelenou barvu. Vyrůstají vstřícně nebo po trojicích v přeslenu. Ve vrcholičnatých latách jsou uspořádány úhledné květy nálevkovitého tvaru v bílé, žluté, červené nebo růžové barvě.
Květinová výzdoba: inspirativní fotogalerie
Rostlina je celá jedovatá, občas se používá v léčitelství. V minulosti se oleandrových listů užívalo jako jedu na krysy, potkany a myši. Pobývání poblíž opojně vonícího keře ulevuje od hlubokých emocionálních problémů, které způsobily, že se člověk stáhl do sebe. Možná i proto je častou a oblíbenou pokojovkou. Pokud oleandrům zajistíme vhodné podmínky pro růst, můžeme se z těchto krásných rostlin těšit i doma. Oleandr obecný se u nás pěstuje ve větších nádobách především jako velmi efektní mobilní zeleň. Kvete od června až do hlubokého podzimu, květy rozkvétají na vrcholu mladých výhonů, čímž krásně zdobí terasy a balkony. V létě prospíval na slunci, touto dobou dokvétá na verandách či v chladných zimních zahradách. Pak můžeme odkvetlé větve seříznout i velmi silně, nové výhony však vykvetou až v dalším roce. Při nedostatku světla a vysokých teplotách v zimních měsících může dojít k žloutnutí a opadu listů. Ani úplně nízké teploty trvale pod 5°C nejsou vhodné, ale přečkají je bez výrazného poškození. Po teplém létě mohou zažít z příliš nízké teploty šok. Zimující rostliny prohlížíme, zda-li na nich nesají štítěnky a puklice. Při menším zamoření je hubíme mechanicky, jinak použijeme chemii.
Jindřiška Kodičková
Foto autor
