Dřevo je velmi oblíbená podlahová krytina, která se používá již po staletí. Ve starších domech se ještě můžete setkat s dutinovými podlahami, kdy prkna drží na podlahových nosnících. Často se používají dřevěné mozaiky a do módy se vracejí i parkety.
Dalšími možnostmi jsou plovoucí podlahy. Vznikají nalepením tenké vrstvy dřeva na levnější podklad, který se do sebe zacvakává pomocí zámků. I tato podlaha vyžaduje stejnou péči jako masivní a lze ji také v případě potřeby přebrousit. Důležité však je, abyste měli při výběru na paměti, že umělé lamináty s dřevodekorem se za skutečné dřevo pouze vydávají.
Povrchová úprava a tipy na její údržbu
„Co se týče povrchové úpravy, doporučujeme zejména voskový olej, a to hned z několika důvodů. Samotná podlaha nemá uzavřený povrch, tudíž může stále „dýchat“. Podlaha se dá opravit lokálně (na rozdíl od lakovaných povrchů),“ vysvětluje Lukáš Bucek, obchodní ředitel Parket Atelier s.r.o. a dodává: „Povrch je odolný, nechá se použít také v komerčních prostorech. Údržba vyžaduje podobný postup jako povrchy lakované (jen s jinými čistícími prostředky).“
Doporučujeme nejprve podlahu vysát, následně vytřít (sprej mopem či klasickým mopem za použití olejového mýdla).
Pokud chcete po nějaké době podlahu „oživit“, použijte tzv. refreshery (osvěžovače) povrchů. Ty jsou k dostání jak pro lakované, tak pro olejované povrchy.
Nicméně po čase je třeba povrchovou úpravu obnovit. Tento proces je lepší nechat na podlaháři, který ze „staré“ podlahy udělá „novou“. „Při tom máte navíc možnost nechat podlahu naolejovat v jiném barevném tónu, než jste měli doposud, to vše za výrazně nižší peníze, než by stála výměna podlahy, navíc s výraznou úsporou času,“ upozorňuje odborník.
Tvrdší dřeva do náročnějších provozů
Při výběru dřevěné podlahy se zaměřte na tvrdost materiálu, z něhož je vyrobena. Ideální je dřevo středně tvrdé až tvrdé. Do ložnice si klidně můžete dát třeba sibiřský smrk, americký ořech, dub či buk.
Do obývacího pokoje, kuchyně či do předsíně, kde je podlaha nejvíce namáhaná, je lepší zvolit jasan, habr, akát merbau, doussie, bambus. A pokud si nepotrpíte na přezouvání přede dveřmi, takže hrozí poškození podlahy drobnými kamínky, které přinesete na obuvi, jsou zvláště do vstupních prostor ideální tvrdé dřeviny, např. massaranduba nebo ipe.
{"type":"import-image-group","image_ids":"[196387,196396,196397,,,,227474,227464,227477,227475,227465,227468,148760,148761,148762,264483,264482,264481,264480,264471,264467]}
Čistá podlaha neznamená mokrá
Záleží sice na kvalitě podlahy i na typu dřeva, ale pravdou je, že na dřevěnou podlahu jen saponát a voda dlouhodobě nestačí. Některé typy dřevěných podlah se sice svou „bezúdržbovostí“ téměř vyrovnají laminátu či vinylu, přece jen o většinu z nich je dobré pečovat pomocí speciálních prostředků.
A i s vodou je lepší šetřit. Pokud to není nutné, je lepší si vystačit jen s vysavačem. Ten si s prachem snadno poradí. Pokud je podlaha hodně zašpiněná a potřebujete ji vytřít, hadr nebo mop co nejvíc vyždímejte.
Na mytí stačí olejové mýdlo
Opatrně nakládejte i s čisticími prostředky. Hrozí totiž, že ty agresivnější mohou rozkládat a vyplavovat lepidlo ze spojů. Vzniklými spárami se pak dostává vlhkost pod podlahu. Zvlášť pokud je podlaha z měkkého dřeva, podložte či ještě raději podlepte nohy nábytku kousky filcu. Při výběru také počítejte s tím, že dřevo je přírodní materiál a působením denního světla a sluníčka postupem času trochu mění barvu.
Nešetřit se vyplatí
Konečná cena dřevěné podlahy se odvíjí především od druhu dřeva. Samozřejmě platí, že čím tvrdší, tím odolnější, a tudíž i dražší. Není to však jediný parametr. Svou roli hrají také další faktory, jako je počet vrstev a celková odolnost proti opotřebení. Cena za kvalitu se tedy může vyšplhat až na dvojnásobek běžného standardu. Přesto se právě u podlahy rozhodně vyplatí volit vyšší třídu. Přece jen se nejedná o investici na pár měsíců, ale na léta.
