Dobromysl obecná je keříčkovitá, aromatická bylinka s horizontálním dřevnatým oddenkem a lodyhami, které mohou v ideálních podmínkách dosahovat délky přes 50 cm. Je charakteristická svým kompaktním růstem, a proto se hodí i pro pěstování v nádobách. Tato rostlina má drobné zelené lístky a v létě kvete drobnými růžovými nebo fialovými kvítky. Dobromysl má ráda suché stanoviště s přímým sluncem. V zimě ji doporučujeme chránit před mrazy nebo část rostliny přechovat v květináči ve skleníku a na jaře nasadit zpět do záhonu, kde opět hojně obrazí.
Použití: Dobromysl obecná (oregano) je spojována zejména s italskou kuchyní, kde je spolu s bazalkou nedílnou součástí pokrmů z rajčat. Používá se také k dochucení masitých pokrmů a salátů. Tradičně patří na pizzu. Najdeme ji také společně s rozmarýnem, saturejkou, tymiánem a majoránkou ve směsí bylinek označované jako tzv. provensálské koření obvykle používané ve francouzské kuchyni. Do jídel by se mělo oregano přidávat až nakonec, aby se dlouhým tepelným zpracováním nevytratilo jeho aroma.
Z listů se rovněž připravuje čaj a dříve se přidávaly i do piva.
Z bylinky užíváme celé snítky listů, možno i s květy, a to buď čerstvé nebo sušené ve stínu. Sušené bylinky skladujeme v uzavíratelných nádobách, ne na přímém slunci, abychom jejich aroma uchovali co nejdéle.
Velká fotogalerie bylinek a koření:
Olistěnou nať rostliny sbíráme na sušení dvakrát ročně, v době květu před odkvetením a ještě jednou na podzim. Nať stříháme asi 5 cm nad zemí, těsně nad dřevnatými stonky a sušíme ve slabé vrstvě nebo ve svazečcích ve stínu nebo při umělé teplotě do 35°C. Snítky pro okamžitou spotřebu sklízíme kdykoliv.
Z léčebného hlediska je dobromysl výborná na zažívání, které podporuje, používá se také k léčbě kašle a při bolestech hrdla. Má antiseptické účinky. Její listy se také doporučuje žvýkat při bolestech zubů, můžeme ji využít do koupelí a v obkladech. Často se využívá také příznivého působení dobromysli na psychiku, bylinka je věrná svému názvu a přináší nám „dobrou mysl“. Listy se používají také na destilaci oleje do parfémů a jako součást kosmetických přípravků.
Oregano můžeme na zahrádce pěstovat v mnoha různých odrůdách. Jako např. „krétské oregano“ (Origanum dictamnus). Tato trvalka se šedými listy a velkými růžovými květy se používala k léčebným účelům již za dob minojské kultury. Účinná je zejména na tišení bolesti a hojení ran, její listy mají stejnou chuť jako Origanum vulgaris.
Poněkud exotičtějším druhem, ale vhodným pro naše klimatické podmínky je „francouzská majoránka“ (Origanum onites). Tato bylinka snese i chladnější podmínky, kvete bíle nebo růžově. Její použití je stejné jako u oregana, hodí se do salátů i do těžkých masitých pokrmů, u nichž napomáhá trávení.
V našich podmínkách hojně rozšířeným druhem je Origanum majorana (známé též jako Majorana hortensis), majoránka zahradní. Tato slunomilná křehká trvalka je na našich zahrádkách pěstována převážně jako letnička. Vyséváme ji na jaře a sklízíme před odkvětem a na podzim. Tato bylinka je intenzívně používána v české kuchyni, kde je často používána v kombinaci s česnekem. Stejně jako oregano má antiseptické účinky a napomáhá trávení.
